Květen 2017

Zoofilní pohádky

11. května 2017 v 16:20 | Tom |  Názory

"Miluju jedině draka!"
princezna Miroslava, Dračí Princ

V současných knihách,filmech a vlastně ve všem, co cílí na ženské publikum, objevuje podivný úchylný fenomén. Sága Stmívání, novodobá verze Červené Karkulky, Kráska a zvíře nebo Dračí princ. Uhádnete, co mají tyto příběhy společného? Možná ani ne. Jsou totiž divákům podávány tak, aby to vypadalo přirozeně, rádoby romanticky a tvůrci se mistrně vyhýbají ošemetným scénám. Člověku tak ani nepřijde, že tady něco nesedí. Když se nad tím ale trochu zamyslí, musí mu dojít, že tohle se přece pohybuje na hranici normálnosti. Jde vlastně o to, že všechny tyto příběhy určitým způsobem propagují sexuální úchylky. Nevěříte? Tak se nato pojďme podívat.

V sérii Stmívání sledujeme příběh Belly, která se zamiluje do upíra Edwarda. Dotyčný upír sice vypadá jen jako trochu vybledlý načesaný hezounek, ale počkat, co je to vlastně upír? Upír znamená nemrtvý a nemrtvý znamená oživlou mrtvolu. Takže naše milá Bella je vlastně nekrofilka. Posléze se ještě k tomu vrhá do vztahu s vlkodlakem Jakobem. Je tedy také zoofilka a hmm... děvka, jelikož podvádí svého původního přítele.

Když jsem poprvé slyšel příběh o Červené Karkulce, bylo to o dívence, kterou sežral vlk. Novodobí filmoví tvůrci to však museli překroutit, aby příběh seděl do současného trendu, a proto vznikla nová verze (2011). Je to o árijské sexbombě, kterou vlk (resp. vlkodlak) sice nesežral, ale zato ji s prominutím ošukal. Ta scéna sice byla na konci filmu vystřižená, ale podle dosavadního sledu událostí k ní prostě zákonitě muselo dojít. Nechybí zde ani druhý nápadník, mnohem sympatičtější, ten má však jednu hlavní nevýhodu. Je to totiž "jenom" člověk, takže asi není pro Karkulku dost fyzicky přitažlivý.

Trhák Kráska a Zvíře pojednává o Hermioně (promiňte, že jí tak říkám, ale obávám se, že na její první roli prostě jen tak nezapomenu), která se zamiluje do něčeho těžce identifikovatelného. Vypadáto jako kříženec lva a kozla, chodící vzpřímeně a narozdíl od vlkodlaků má alespoň tu slušnost, že chodí oblečený. Měl sice vypadat děsivě a odporně, tvůrci filmu se o to však ani náznakem nezasnažili, právě naopak.

Kde už nestačí vlci, upíři, ani kozlolvi, tam přichází drak. Snímek s názvem Dračí princ je o princezně unesené obávaným drakem, u které se ale záhy projeví něco jako Stockholmský syndom a skončí to slovy, která jsem citoval na začátku tohoto článku. Víc asi netřeba dodávat.

Shrek bojuje proti úchylnostem

Dnes již legendární video s názvem Shrek is Love, Shrek is Life vzbudilo u mnoha diváků pohoršení a negativní ohlasy. Jen málo kdo totiž pochopil, že se jedná o geniální satiru na současné trendy. Místo dívky ošukané upírem prostě jen pozorujeme příběh chlapce ošukaného zlobrem. Oba milostné vztahy jsou stejně nesmyslné, rozdíl je pouze v tom, že tvůrci Shrekovské satiry se nebáli odhalit divákům scény, které v ostatních filmech chybí, a dát tak najevo úchylitu toho všeho. To je taky důvod, proč se setkali se značným odporem. Byli zkrátka až moc upřímní.

Výsledek obrázku pro shrek is love shrek is life

Ještě něco na závěr. Nesnažím se se nijak shazovat kvalitu výše uvedených filmů. Většina z nich je dobře řemeslně natočená a dostaly ode mne i od ostatních poměrně příznivě hodnocení na ČSFD i na jiných recenzních webech. Jen se mi nelíbí, jaké poselství naší generaci přinášejí. Skoro to vypadá, jako by ženám už prostě nestačili mužští nápadníci a tak vyhledávají nějaké zajímavější zboží. Nezbývá mi než litovat, že jsem se nenarodil třeba jako vlkodlak. Věřím, že můj osobní život by se mnohonásobně změnil k lepšímu. Anebo jen prostě používám značou míru ironie. Vyberte si, čemu chcete věřit.