Konec světa?

12. září 2016 v 17:46 | Tomáš Ďurďa |  Knihy
Teď už jde o všechno. Celý svět je v nebezpečí a existují jen čtyři lidé, kteří mají moc s tím něco udělat.

Nejprve bylo slyšet klapání několika párů bot. Odhadem asi pět nebo šest lidí vcházelo do místnosti.
Pak promluvil (pochopitelně anglicky, v této knize ho ale uslyšíte v překladu) mužský hlas, který okamžitě poznala. Byl to americký prezident.
"Dobrý den, pánové, vítám Vás na schůzi pod krycím názvem Nebezpečí ze strany Ruska. Jak všichni víte, dlouholetou snahou naší země je získat si dominanci ve světě a také si ji udržet. Ale dominantní stát si přece nikdy nenechá od druhých vyhrožovat, nemám pravdu? Nenechá, aby jiné země zpochybňovaly jeho pozici, je to tak?"
Ozvalo se souhlasné mručení zúčastněných.
"Všem je Vám jasno, o jaké zemi mluvím", pokračoval hlas prezidenta. "A nejde je no výhrůžky nebo naše ponižování. Ta země zabírá až příliš mnoho míst na mapě a nemá pro nás žádný velký ekonomický význam. Když někoho nepotřebujeme, zbavíme se ho. Otázkou je, jak to udělat. V jakém stádiu jsme teď, pane ministře?"
"Jsme pouze v začátcích, pane prezidente", promluvil ministr obrany. "Provokace, kterými jsme Rusko dosud šimrali, ani zdaleka nebudou stačit na vyvolání konfliktu, a pokud v nich budeme pokračovat, hrozí, že naši občané odhalí naše úmysly."
"Pak je tu druhá možnost, a to nabídnutí v uvozovkách pomocné ruky Ukrajině", řekl prezident. "Myslíte, že když Americká vojska vstoupí do konfliktu na Ukrajině, bude to stačit k Ruské reakci?"
"Myslím, že nebude", odpověděl ministr. "Jsou sice agresivní, ale s námi si začinat nechtějí."
"Pak budeme muset vymyslet jiný způsob, jak chod věcí urychlit", prohlásil prezident.
"Jediná věc, u které jistě víme, že by vyvolala jejich odpověď, je přímý útok na Rusko. Samozřejmě to ale musí být řádně zakamuflováno, naši občané musí mít dojem, že to konáme ve věci většího dobra. Dokážete to zařídit, pane?"
"Pánové, víte přece, že moje propaganda dokáže udělat z bílé ovce černého havrana", odpověděl pobaveně ministr médií.
"Tohle ale bude mnohem větší sousto", připomněl prezident. "Povězte mi, co konkrétně hodláte udělat."
"Falešný útok Ruska na Pobaltí", prohlásil ministr médií. "Jsou dvě možnosti. Ta méně zábavná je, že zkrátka vypustíme do televize zprávu, že Rusko zaútočila například na Lotyššsko a povinností nás, Američanů, je samozřejmě našim spojencům z Nato pomoct. V médiích přitom použijeme počítačové modely místo vojáků. 3D design je dnes na špičkové úrovni. Ta druhá možnost je zábavnější. Naši vojáci reálně napadnou Lotyšsko, ovšem v přestrojení za Ruské vojáky."
"O té druhé možnosti by se dalo uvažovat", řekl skepticky ministr obrany. "Ale když použijeme naše vojsko, lidi by někoho z nich mohli poznat v televizi."
"Použijeme obě možnosti dohromady," prohlásil prezident. "Reálný útok sice provedeme, ale v televizi odvysíláme jen 3D modely. S tím, že nesmíme dopustit, aby se k našim lidem dostaly skutečné záběry."
"To zvládneme", přikývl ministr médií.
"Takže tím dostneme záminku vyřídit si to s Ruskem a jeho spojenci. A až vyhrajeme, zbyde už jen poslední velký nepřítel."
Chvíle ticha.
"Máte na mysli Islámský stát, pane?" otázal se ministr obrany.
Prezident se zasmál. "To není žádný velký nepřítel. Jen dotěrná moucha, která nepřestane bzučet, dokud ji nelapíte. Ale i tento "stát" sehraje v mém plánu velkou roli. Náš nepřítel, o kterém mluvím, je trochu víc na zápdě. Víte, o kom mluvím?"
Další chvíle ticha.
"O Evropě přece," dokončil prezident. "Jak jsme říkal, nikdo nemůže ohrozit dominantní postavení našeho státu."
"Chcete snad naznačit, že na ně máme zaútočit?" ozval se váhavě ministr obrany.
"My na ně nezaútočíme", usmál se prezident. "Zničí se totiž sami, kdž budou bojovat s Islámským státem."
"Jak chcete přesvědčit Evropu, aby zaútočila na Islámský stát?" zeptal se ministr zahraničí. "Po jedné prožité válce už se jim nebude chtít vyrhat do druhé."
"Vyprovokujeme je", prohlásl jednoduše prezident. "Provedeme několik terotristických útoků, které s ilidé ihned spojí s džihádisty. "Stovky mrtvých, tisíce raněných. To nenechá nikoho v klidu. Evropa zaútočí na Islámský stát, a my s nimi, i když jen formálně. My budeme jenom předstírat, že proti Islamistům bojumeme. Bez nás Evropa nevyhraje a shoří jako popel."
"To je přece nesmysl, Islámský stát nemá potřebnou techniku a jejich armáda má pouze desetitisce mužů", namítl minstr obrany, tentokrát už poněkud vzdorovitě.
"Tak ho musíme posílit", řekl prezident. "Pošleme jim tajně nějakých pár miliard. Musí to být hodně peněz na to, aby s nimi mohli porazit Eropu, ale zase málo peněz na to, aby porazili nás. Až bude totiž Evropa na kolenou, nastane poslední velká bitva, a to bitva Ameriky proti Islámskému státu. Tentokrát už se do ní ale doopravdy zapojíme. A samozřejmě také zvítězíme a pak budeme jedinou a neohrozitelnou světovou velmocí."
Ozval se potlesk všech zúčastněných.
"Zapomněl jste ještě na jednu drobnou hrozbu, pane prezidente", ozval se ministr médií. Co když Evropa naši zradu odhalí dřív, než tento celý plán stihneme provést."
"O jaké hrozbě přesně mluvíme?" zeptal se prezident.
"No, je šance, že by se Evropa mohla spojit s Ruskem."
"To by mělo katastrofální následky", připustil prezident zamyšleně.
"Co takhle vytvořit mezi Evropou a Ruskem nárazníkovou zónu?" navrhl prezidentův poradce.
"Dobře, a kde přesně?"
"Týkalo by se to Maďarska, Rumunska, Slovesnka, Polska a té mrňavé země, u které ani nevím, jak se jmenuje..."
"Myslím, že se jí říká Čečensko nebo tak nějak", hádal ministr zahraničí.
"Česko", opravil ho prezident.
"Na tom, nezáleží, obě jsou to stejné prdele", zasmál se ministr zahraničí a všichni okolo se k jeho smíchu připojili.
"Takže do těchto zemí navrhuji namířit naše rakety a také tam přesunout část našeho vojska. To by mělo stačit k zabránění jakémukoliv spojenectví mezi Evropou a Ruskem", shrnul to poradce.
"Nuže, pokud je to všechno, děkuji vám za vaši účast a porada j etímto ukončena", ukončil to prezident.
Ozvalo se šoupání židlí a kroky lidí vycházejících z místnosti. V tomto okamžiku nahrávka končila.


A jak to bude dál?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 1. ledna 2017 v 13:28 | Reagovat

Tak tohle je dost dobrý a taky děsivý! To jste vymyslel Vy, nebo je to opravdu z nějaké knihy? :) Je to tak pravdivé.

2 m4verick2 m4verick2 | Web | 12. března 2017 v 16:27 | Reagovat

[1]: Omlouvám se za extrémně pozdní odpověď, obojí je vlastně pravda, vymyslel jsem to a zároveň jsem to zařadil do knihy, kterou jsem napsal, ale která asi nikdy nevyjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama