Dobrodužství se přesouvá do Černého lesa

12. září 2016 v 17:41 | Tomáš Ďurďa |  Knihy
Už to není vzdálená Okarua, ale Černý les, místo, které jakoby se nacházelo přímo za vašim městem či vesnicí. Stačí jen sebrat trochu odvahy a vydat se tam...

Výsledek obrázku pro dark forest

Přestože je výstup tolik zmohl, nezastavili se, protože les už se každou chvílí blížil. Konečně vjeli mezi první stromy. Chvíli se zastavili, oddychovali a pak pokračovali dál. Niki s Honzou museli obdivovat Bětku s Vítkem, jak se tady vyznají. Zanedlouho projeli už několik rozcestí a oni nikdy ani nezaváhali, kudy se mají vydat.
"Je tady hodně stop od divočáků", všiml si Vítek. "S těmi bych se teda nechtěl potkat."
"Bojí se tě víc než ty jich," uklidňoval ho Honza.
Uvědomili si, že se blíží k mýtině. Byla to ta stejná, po které šli dnes s otcem. A nebyli jediní, kdo na ní byl. Z opačného směru proti nim šel jeden muž - myslivec.
"To je strýc!" vyhrkla Bětka.
Když muž přišel až k nim, zastavil se a zeptal se: "Ahoj, co tady děláte?"
"Ahoj, my se jen jdeme podívat na dědovu chatu", vysvětlila Bětka.
"To je zvláštní", přikývl myslivec. "Zrovna sem tam chtěl jít taky. Nebude vám vadit, když vás doprovodím?"
"Ale ne, kdepak", usmála se Bětka.
"Copak tohle není tvůj děda?" zeptal se Honza tlumeně Vítka, když odbočili zpátky do lesa. Muž nevypadal zrovna nejmlaději, mohlo mu být přes šedesát.
"Ale ne, děda umřel už před lety", zavrtěl hlavou Vítek.
"To mmě mrzí."
Vtom ji Honza uviděl. Chata pana Hrušky se krčila ve stínu stromů, že by si jí člověk málem ani nevšiml. Bylo to stavení ještě z nepálených cihel s podivně malými dveřmi. Okna byla čtvercová. Strýc jako první došel ke dveřím, otevřel je, se čtveřicí za zády vstoupil dovnitř a naráz strnul.
"Proboha!", vyjeknul a zakryl si ústa dlaní.
"Co se děje?" chtěla vědět Bětka, která vstoupila hned po něm. Podívala se na podlahu chaty a ihned zjistila, co strýce tak vylekalo.
Na špinavé dřevěné podlaze vedle starého stolu leželo něčí tělo. Nebožtík měl dlouhé husté světlé vousy, kudrnaté vlasy, knír a široká ústa. Byl oblečený ve starém hnědém kabátě, kalhotách a v černých botách. Ruce měl roztažené v nepřirozeném úhlu kousek dál od něj ležel velký černý cylindr, který bezpochyby patřil jemu.
"To snad ne!" zajíkla se Bětka. "Myslíte, že je....m-mrtvý?"
Strýc přiběhl k ležícímu, tělu a klekl vedle něj a zkontroloval jeho tep. Po chvíli vyděšeně obrátil k přihlížející čtveřici a vydechl: "On...on je mrtvý!"
"Víš to jistě?" ujišťoval se Vítek.
"Nebije mu srdce! A navíc už je docela chladný. Mohl umřít už včera nebo předevčírem", konstatoval strýc.
"Myslíte, že ho někdo zabil?" chtěla vědět Niki. Jen při tom pomyšlení jí běhal mráz po zádech.
"To nevím, ale v každém případě by jsme měli zavolat policii", řekl strýc a vstal od starcovy mrtvoly. Třásly se mu ruce.
"Já ji zavolám", nabídla se Bětka, přitom ale nespustila z ležícího muže oči.
"Nejdřív se odsud ale musíme ihned vyklidit", přikázal jim nekompromisně strýc. "Je možné, že stojíme na místě činu! Tak běžte, běžte!"
Čtveřice jen neochotně opustila chatu. Všichni se tvářili vyděšeně. Strýc vyšel jako poslední a zabouchl za sebou dveře.
Bětka mezitím vytáhla z kapsy svůj mobil a vymačkala číslo sto padesát osm. Sledována pohledy Niky, Honzy, Vítka a strýce si přiložila sluchátko u uchu a čekala, dokud se jí neozaval hlas operátora. Následoval krátký telefonát, při kterém stručně sdělila co se stalo a snažila se co nejpřesněji popsat, kde se to stalo. Pak už jen mlčky čekali na příjezd policie.
Po chvíli se Bětce ozval z mobilu hlas policisty s žádostí, aby ho přesně navigovala místo, kde stáli. Nebylo to zrovna jednoduché, protože ani Bětka si předně nepamatovala, jak se sem dostali, protože les moc dobře neznala. Proto se ujal slova strýc.
Po několika dlouhých minutách konečně uviděli světla policejních vozů. Byl dva a za nimi jela ještě sanitka. Auta zastavila na mýtině. Vyšli z nich čtyři policisté a jeden lékař a jeden lékař a zamířili k chatě. Když došli dovnitř, lékař ohledal mrtvé tělo a poté se práce ujali policisté. Ohraničovali místo policejní páskou, hledali stopy okolo chaty (žádné ale očividně nenašli) a nakonec vynesli tělo zakryté plachtou z chaty ven a bylo zavezeno na soudní pitvu.
Niki, Honza, Bětka, Vítek a strýc zprvu jen sledovali, jak policisté neustále pobíhají okolo a nikdo si jich příliš nevšímal. Až když bylo tělo odvezeno, přišel k nim jeden z policistů a položil strýci několik otázek.
Právě ve chvíli, kdy se ho policista ptal, kdy naposledy navštívil strýc svoji chatu, se někde daleko za chatou ozvalo hlasité zavytí, při kterém jim naskakovala husí kůže. Strýc, který už měl odpověď na policistovu otázku jazyku, se zarazil.
"Co to bylo?" vyjekl. "To nebyl pes!"
"A co jiného?" opáčil policista.
"Vlci", zněla strýcova odpověď. "Takhle vyjí vlci."
Všech šest jich tam pár vteřin zůstalo zaraženě stát, jestli se zvuk ozve ještě jedno. Ozval, a ještě blíže než předtím. Dokonce i policista se zatvářil trochu vystrašeně, když ho uslyšel. Bylo nanejvýš nepravděpodobné, že by se v jejich lese vyskytovala vlčí smečka, pokud by měl ale strýc pravdu, vyvstávala otázka, jak se zrovna sem mohli vlci dostat a jestli můžou být i nebezpeční. Vítkovi přišlo skoro směšné, že se ještě před chvíli bál divočáků.



A jak to bude dál?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama