A pak že nemáš štestí (vypravování)

17. srpna 2016 v 14:38 | Tomáš Ďurďa |  Slohovky


Bylo pondělní ráno a patnáctiletý Mirek se dnes jako každý den vydal na cestu do školy. Moc se do ní ten den netěšil, protože hned první hodinu psali slohovku z češtiny. Protože jeho škola byla poměrně daleko, jezdil vlakem ještě se svým kamarádem Pavlem. Když došel na nádraží, Pavel už na něj čekal a vlak právě přijížděl k prvnímu nástupišti. Vyměnili si pozdravy a nasedli do vlaku.

Byli už na půli cesty do školy, když si Mirek náhle uvědomil, že mu něco chybí. "Asi jsem ztratil peněženku!" vyhrkl. To by ještě nebyl takový malér, jenže v peněžence vždy nosil svou měsíční vlakovou jízdenku, a jestli do jejich vagonu přijde průvodčí, nejen že nebude mít jízdenku, ale nebude ji ani mít čím zaplatit. "Půjčíš mi třicet korun?" prosil naléhavě Pavla, který ale jen zakroutil hlavou s tím, že nemá peníze. "Teda já dnes opravdu nemám štěstí," povzdychl si Mirek. Co teď? Rozhlížel se okolo. Nikdo ze spolucestujících mu peníze na jízdenku určitě nepůjčí. "Radši bych měl na příští zastávce vystoupit," usoudil Mirek. "Jestli přijde průvodčí, stejně mě vyhodí a ještě k tomu budu mít trapas." "Neblázni!" vyhrkl Pavel. "Někam se schovej!" "Kam?" zeptal se Mirek pochybovačně. "Třeba na WC," poradil mu kamarád pobaveně. "Co jiného mi zbývá...," řekl po chvilce přemýšlení Mirek. Zatímco se zvedl ze sedadla a mířil k WC, křikl za ním ještě rozesmátý Pavel: "Příjemnou cestu!"

Už ve svém úkrytu strávil asi deset minut, když se jejich vlak blížil k cílové stanici, a už ho to pomalu přestávalo bavit. Otevřel dveře od WC a vyšel ven rozhlížejíc se, jestli průvodčí náhodou není nablízku. Nebyl. Přišel k sedadlu, kde seděl jeho kamarád, který se mu opět začal smát a znovu se posadil. "Promiňte," oslovil starší ženu na vedlejším sedadle. "Už tady byl průvodčí?" "Ne," odpověděla s úsměvem. "Dnes se výjimečně jede zadarmo, copak to nevíte?" Mirek na ni chvíli překvapeně hleděl, zatímco se Pavel vedle něj rozesmál ještě víc. "A ty ses polovinu cesty schovával na záchodě!" To už se Mirek neudržel a rozesmál se také.

Když ten den přišli do hodiny češtiny, kde je čekala slohovka, Mirek už měl jasnou představu, o čem bude psát. Napsal o dnešní příhodě ve vlaku a už když dopisoval poslední slova, říkal si, že by tentokrát mohl mít oproti jiným slohovým pracím i za jedna. A skutečně, odpoledne už měla jejich učitelka jeho slohovku opravenou a Mirek z ní nedostal nic jiného než jedničku. "A pak že nemáš štěstí," řekl mu Pavel, když toho dne odcházeli ze školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama